o vlcích

O vlcích

Díky své inteligenci, vynalézavosti a přizpůsobyvosti je vlk pravděpodobně nejvíce rozšířeným savcem. Šedí vlci se dříve běžně vyskytovali po celé severní polokouli v mnoha různých typech prostředí - od plání a lesů v nížinách přes drsná pohoří a vyprahlé polopouště až po ledovou antarktickou tundru. Aby přežili v těchto odlišných prostředích, naučili se vlci využívat rozličné zdroje potravy, počínaje hmyzem a drobnými hlodavci a konečně mohutnými bizony, losy a pižmony. Mezi dravci se se jim vyrovná jen málokdo, ale jejich způsob života jim přináší jednu obrovzkou nevýhodu. Vlci musí totiž stále soupeřit s člověkem a v tomto nervovém boji nevyhnutelně prohrávají na celé čáře. To dokazuje zabití posledního vlka v Anglii již počátkem 16. století, v Irsku koncem 17. století. Také z ostatních evropských zemích vlci brzy zmizeli.

Dnes žijí na Zemi dva druhy vlků. Červený vlk žil kdysi na celém území jihovýchodu spojených států, ale dnes je velmi vzácný a hrozí mu úplné vyhubení. Oproti tomu šedý vlk je stále rozšířený na území kanady, Aljašky, východní Evropy, Skandynávie, Ruska, Středního východu, střední Asie a Sibiře. Ale i jeho populace je velmi řídká. Existuje několik druhů vlka šedého, mezi nimi polární vlk, lesní vlk severoamerických lesů, stepní vlk, žijící v pouštích Asie a vlk obecný, který se stále ještě touláv lesích a horách východní Evropy a Skandinávie. Stepní vlk je štíhlé zvíže s bledou srstí ve srovnání s šedým vlkem východní Evropy a Severní Ameriky. Polární vlk (viz. obrázek) žijící v severní tundře je větší a má hudtou bílou srst.